sv. Jan Křtitel - svatojánské ohně
24.červen

V předvečer sv. Jana Křtitele (84) - 24. června postavily děti hranici z roští a jalovčí a s dospělými pálily svatojánské ohně. Děti kolem poskakovaly, smály se a zpívaly. Mladí i staří vili z lučního kvítí věnce, které potom na ohni ožehli a používali je na různé magické čáry. Pokud například dívka uvařila ze svého ožehlého věnce odvar a dala ho vypít mládenci, toho srdce si získala.

Ženy chodily před sv. Janem Křtitelem trhat na louky byliny, nejpozději dopoledne na sv. Jana. Takové byliny měly nejsilnější léčivý účinek. Říkalo se jim svatojánské koření.

Také dívky chodily v předvečer trhat květiny. Pletly z nich dva věnce. Jeden byl z rozličných květin, druhý z bludniček. Večer v den sv. Jana Křtitele si dala dívka před spaním pod levé ucho věnec z bludniček a nad hlavu věnec z květin. Ve snu se pak prý dívce objevil její budoucí manžel. Ráno před východem slunce musela jít dívka do zahrady a házet věnečkem z bludniček na nejbližší strom. Při tom říkala: “Bludníčku bludnej, pověz mně, kerej můj milej bude.” (85) Když věneček zůstal viset na stromě při prvním hodu, dívka se do roka vdá. Pokud se chytnul při druhém, dívka se vdá za dva roky. Když se věneček dívce nepodařilo na strom hodit ani jednou, zůstane prý pannou.

V noci svatojánské chodili lidé mezi 11 a 12 hodinou do lesa. Tam vyhledali kapradí a kolem dokola nalili svěcenou vodu. Potom pod něj položili bílý šátek a čekali. O půlnoci prý kapradí vykvete zlatým květem a zlato opadává do šátku. Když pak dotyčný šel se zlatem domů, neměl se otáčet, protože by se mu zlato hned ztratilo.

V Hamrech lezli před sv. Janem Křtitelem na smrky a trhali z nich šišky rostoucí až na vršku. Nesměli při tom ani slovo promluvit. Šišky pak sušili na trubce u kamen. Získaná semena roztloukávali na prášek. Kdo prý šňupe takový prášek, bude nezranitelný.

Hamerské hospodyně hledaly dopoledne na sv. Jana od 11 hodin po lesích kořínky žlutě kvetoucí byliny zlatníčka. Když se jim je podařilo nalézt, nastrouhaly je. Nastrouhané kořínky se proměnily v rozžhavené železo a později prý ve zlato.