Den po svátku Tří králů začínalo období masopustu. Trvalo až do úterý před Popeleční středou, kdy začínal šestitýdenní půst před Velikonocemi. V tomto období se dokončoval výmlat obilí, pořádaly se různé zábavy a sousedské besedy.

Konalo se také mnoho zabijaček, které většinou předcházely tučnému čtvrtku před masopustní nedělí. V tučný čtvrtek byla tradičním obědem vepřová pečeně s knedlíkem a zelím. Oběd se většinou zapíjel dobrým pivem. Lidé věřili, že pokud člověk v tento den hodně jí a pije, bude po celý rok silný.

Období masopustu bylo zakončeno veselými ostatky. O masopustní neděli se všichni vesničané chystali do hospody k muzice, kde se veselili, tancovali a pili mnohdy až do rána, takže se měli muzikanti, co ohánět.

O masopustním pondělí se pořádal tradiční “mužovský bál”, kam nesměli svobodní mládenci ani děvčata. Na tomto bále tancovali pouze ženatí a vdané. Hospodáři věřili, že jejich obilí či len bude tak vysoké, jak vysoko bude selka vyskakovat při tanci.

Od časného rána hospodyně pekly koblihy a mládež s dětmi vyhlížela maškary. Ty chodily den před Popeleční středou na masopustní obchůzku a již z dálky ohlašoval jejich příchod hlas klarinetu, trubky a basy. Koledovaly od domu k domu a dostávaly od hospodyně nebo hospodáře za odměnu většinou různé potraviny (vajíčka, obilí, apod.), v některých staveních i peníze.

Do masopustních masek Pěkné a Škaredé maškary se přestrojovali pouze muži. Za Pěknou maškaru neboli Červenou se mohli převlékat jen chlapci svobodní nebo ti, co měli před vojnou. Patřily sem masky Laufra (též Strakatého), Ženušky a čtyř Turků (dvou červených a dvou modrých). Druhou maškarou byla maškara Škaredá neboli Černá, kterou zastupovali v průvodu masky Rasa a Kobylky, Žida, Kominíka a Slaměnného.

Brzy ráno se začalo vesnicí ozývat troubení na volský roh. Slaměný oblečený do masky upletené ze žitné slámy a s vysokou čepicí na hlavě, tak svolával ostatní masky na předem určené místo. Kolik zatroubení se ozvalo, tolik masek šlo v průvodu. Masky se seřadily podle určeného pořadí. První šel Laufr se Ženuškou, za nimi Turci, muzikanti, Ras a Kobylka, Židi, Kominík a průvod uzavíral Slaměný.

Všichni šli nejprve ke starostovi. Laufr oblečený do bílých spodků               s našitými strakatými papírky, s čepicí zdobenou červenými, zelenými a modrými pentlemi na hlavě a s karabáčem v ruce, ho žádal o povolení masopustní obchůzky. Starosta jim ho uděloval těmito slovy: “Tancujte, zpívejte a skákejte hodně vysoko, aby byla dobrá úroda.” (69) Poté začaly maškary obcházet vesnicí od domu k domu. V každém stavení prosil Laufr hospodáře, aby pustil maškary do stavení. Za odměnu dostávaly vajíčka, obilí někde i peníze. Tyto dary vybírala Ženuška a ukládala je do košíku. Pokud dal hospodář svolení, mohla před stavením čtveřice Turků zatančit kolečko. Turci se postavili do kruhu čelem        k sobě a po dvojicích si vyměňovali tanečními kroky místa. Turci nosili na hlavách papírové klobouky s hedvábnými pentlemi, přes sebe měli přehozené ženské šátky.

Masopustním obchůzkám vždy přihlížela celá řada diváků, která se stávala terčem nejedné taškařice maškar. Kominík chodil oblečený jako skutečný kominík. Byl celý v černém a na hlavě nosil bílou čepičku, přes rameno žebřík a na zádech měl namalované hodiny. Ve staveních čistil kamna, někdy při tom ulomil kus kachle, jindy zase lezl do trouby. Přihlížející děti vyplácel metlou a děvčata mazal sazemi smíchanými s olejem nebo různými mastmi.

Další maskou byla Kobylka. Na hlavě měla papírovou čepici s pérem a okolo sebe držela obruč s připevněnou jednoduše vyrobenou koňskou hlavou. Kobylka mazala s velkou oblibou přihlížející červenou barvou. Kobylku hlídal Ras, aby mu neutekla a snažil se ji prodat divákům. Vychvaloval ji, že hezky táhne, ale při tom ji pořád pobízel řemenem. Ras měl celý obličej načerveněný, nosil červenou čepici se střapcem a na rameni spoustu řemenů.

Také maska Žida měla svou úlohu. “Kšeftoval” s přihlížejícími a snažil se jim prodat hadry, korále z jeřebin, slámu, apod. při tom na ně dorážel ježovicí (70). Bodlinami popichoval diváky a ti na něj nemohli, protože by se popíchali.

Poté, co maškary obešly všechna stavení, byla masopustní obchůzka zakončována obyčejem - porážení Kobylky. Všechny maškary se shromáždily na jednom určeném místě. Žid zde přečetl nad Kobylkou Protokol, ve kterém byly popsány všechny hříchy, jichž se Kobylka dopustila v průběhu celého roku. Potom Ras Kobylce “přetnul žílu” a ta se svalila na připravená nosítka. Nosítek se hned chopili Turci a spěchali s nimi do hospody, kde Kobylku po přípitku vzkřísili. Všechny přihlížející pak pozvali na taneční ostatkovou zábavu. Masopustní obchůzka tedy končila taneční zábavou v místní hospodě, kde se pilo, hodovalo a veselilo. Černá maškara tancovala vždy již v obyčejných šatech, zatímco Červená zůstávala v maskách. Všichni se dobře bavili až do té doby než odbila půlnoc. Červená maškara zatancovala poslední sólo a zábavu ukončila. Lidé věřili, že o půlnoci se mezi tanečníky protancuje čert, a proto se po půlnoci odebrali do svých domovů. Začalo období přísného půstu.

V Blatně po masopustní obchůzce místo porážení Kobylky stříleli medvěda. Kolem medvědí maškary obalené ve slámě či hrachovině ostatní masky tancovaly a skákaly. Po přečtení ortelu se vystřelilo na prázdno a Medvěd se svalil. Ortel zněl takto: “U biřice, u kata, to je láska proklatá. Přišel den a hodina, z Královy pily vode dvora, vod zadních vrat nařízení. Tento vohavník má skrz katovské ruce bejt vodpravený. Žádám vás, pánové, za vodpuštění, tak že z jeho hlavy vlasy vodporoučím mynářům na kartáče, “ (71)

Tradiční ráz masopustní obchůzky dodnes dodržují ve Studnicích, Hamrech a Vortové. Maškary ale obchází vesnicemi v sobotu nebo neděli nejbližší masopustnímu úterý. Dodržují zde i tradici, podle které se dědí maska z otce na syna. V průvodu přibyla řada novodobých masek - fotograf, lékař, bar                  s obsluhou, vojáci s kanónem a různé postavy z televizních seriálů a večerníčků. Ve Studnicích a Vortové můžeme potkat týden před masopustní obchůzkou ještě jeden průvod, a sice průvod dětí, které jsou převlečené do dokonalých kopií tradičních masek.

Sluníčko začínalo pěkně hřát a budilo svými paprsky za zimního spánku všechno živé. Tráva se zelenala, pupeny na stromech sílily, sníh tál a místy již ze země vykukovaly první květiny. Vůně čerstvé trávy a svěžího vzduchu vylákala do přírody i lidi. Nad krajem zavládlo jaro.

Popeleční středou začínala doba postní, která trvala čtyřicet dní a končila v sobotu před Božím hodem velikonočním. Této středě se říkalo Popeleční, protože se světil popel z ratolestí, které byly předloni posvěcené na Květnou neděli a loňského roku spálené. Popelem dělal kněz věřícím na čele křížek a žehnal jim. Pokud bylo tento den hezky, lidé se těšili, že i po celou dobu půstu bude svítit slunce. Když ale pršelo, čekal na ně půst plný deštivých dnů.

První neděli v období půstu se říkalo “černá”, protože v tuto neděli chodily všechny ženy v černých šatech na znamení, že začala doba postní. Někdy se jí říkalo i podle jídla, které hospodyně dělaly opražením napučelého hrachu - Pučálka. Ta se sladila medem nebo solila a pepřila.

Druhá neděle postní se nazývala “pražná”. V tuto neděli pražily hospodyně v troubě obilná zrnka, chystaly tzv. pražmo. Hospodyně z něj vařily i výbornou polévku “praženku”.

Třetí nedělí byla neděle “kejchavná”. V 16. století se po Čechách šířil smrtelný mor, u kterého bylo prvním příznakem kýchání. Lidé se tehdy báli, aby se od kýchnutí nemocného nenakazili, a proto začali říkat “Pozdrav tě pán Bůh” . (72) Tento pozdrav se udržuje dodnes. V 19. století lidé již nevěřili, že kýchnutí je začátkem strašné morové nemoci, ale naopak věřili, že kýchnutím se čistí hlava. Říkalo se také, že kolikrát člověk kýchne v tuto neděli, tolik let života ho ještě čeká.

Neděle “družebná” byla čtvrtou nedělí postní. V tuto neděli zavítal družba se ženichem do toho stavení, kam chtěl jít o pomlázce na námluvy. Od slova družba se odvozuje jméno této neděle.

Předposlední nedělí v době půstu byla neděle “Smrtná”. V Hlinsku a Hamrech si děti v tento den vystrojily pannu, které říkaly Smrt. Byl to vršek smrčku a na něm přidělaný strašák z klacků. Smrt, symbol zimy, vynášely děti ze vsi a za vsí ji házely do vody. Do vesnice přinášely zelený stromek ověšený barevnými papírovými řetězy a vejdumky (73). Stromku se říkalo “líto” a byl symbolem probouzejícího se jara. Děti s ním obcházely ves a koledovaly (74):

V jiných vesnicích, hlavně v Kameničkách, si děti z hadrů udělaly chlapa a na zádech s ním obcházely chalupy. V Blatně zase nosily na zádech smrťáka       z klacků, kterému na hlavě namalovaly oči, nos a pusu.

Postní doba končila nedělí “Květnou”. Věřící si připomínali příchod Krista do Jeruzaléma, kde ho lidé vítali a na cestu házeli ratolesti ze stromů. V kostelích se proto v tento den světily “kočičky”. Věřící vyměňovali v domovech staré “kočičky” za nové posvěcené a ty staré pálili na popel, který byl další rok            o Popeleční středě posvěcen. Posvěcené kočičky dávali hospodáři na pole, aby ho nic nepotlouklo. V Hamrech je zastrkovali za okenní rámy, aby se okna při hřmění netřásla. Ve Studnicích se doporučovalo spolknout tři kočičky a ochránit se tak před bolestmi v krku a zimnicí.

V tento den se nemělo nic péci, protože by se tak mohly zapéct i květy stromů a hospodář by se nedočkal žádného ovoce. Lidé si také v tento den oblékali nové šaty a jiné věšeli ven, aby v nich jen kvetli. V Kameničkách chodily ženy trhat květiny a dávaly je sušit. Pokud květiny hodně voněly, krávy budou hodně dojit.

Lidé se dříve těšili na Květnou neděli také proto, že se prý otevírají poklady v zemi a hoří modrým plamínkem. Člověk je může najít jen v té době, když jsou v kostele čteny pašije sv. Matouše. Kdo se odvážil a šel hledat poklad, nesměl při práci ani slovo promluvit, jinak by ho nenašel. Pokud člověk skutečně poklad našel, nesměl se na zpáteční cestě domů ohlížet, jinak o něj přijde. Když si chtěl zakopat peníze, měl dávat pozor, aby ho při tom neviděla černá slepice. Kdyby se tak stalo, peníze by se mu ztratily.

Období čtyřicetidenního půstu končilo pašijovým týdnem, který se vyznačoval velkým shonem. Ve všech chalupách se pečlivě uklízelo, leštily se okna, bílilo se. Blížily se totiž největší svátky všech křesťanů - Velikonoce (75).