Velikonoce patřily a dodnes patří mezi nejvýznamnější křesťanské svátky. Věřící si připomínali památku umučení, vzkříšení a nanebevstoupení Krista.

Středě před Zeleným čtvrtkem se lidově říkalo sazometná, protože v tento den lidé vymetali saze z komínů před blížícími se Velikonocemi. Lidově se této středě říkalo také Škaredá, zrádný Jidáš se prý toho dne škaredil na Krista. Ten kdo se o této středě škaredil, bude se prý škaredit každou středu toho roku.

Hospodáři chodili na sazometnou středu k úlům a vybírali z nich plástve plné medu. Ráno na zelený čtvrtek hospodyně chystaly pro celou rodinu            k snídani pečivo - “jidáše” a potíraly je čerstvým medem, aby byl každý po celý rok ochráněn před včelím štípnutím a hadím uštknutím. Také dobytek se snažil hospodář ochránit před štípnutím, proto mu pomazal medem hubu a vemeno.       V Blatně si na zelený čtvrtek potírali medem nohy a žíly na rukou, aby je neštípnul had.

Na zelený čtvrtek se umlčely zvony a zůstaly tak až do rána bílé soboty.         V ty dny chodily vesnicemi děti, klapaly klapačkami a točily drkáči. Cestou se zastavovaly u křížů, modlily se a zpívaly píseň (76):

Časně ráno na Velký pátek hned po procitnutí se každý třikrát pomodlil: “Krista Pána židi jali, ptali se ho: Máš zimnici? Vodpověděl: nemám a více mít nebudu. Kdo si na mou smrt zpomene, zimnici víc mít nebude.” (77) Tím si zajistil, že nebude mít v tom roce zimnici. Aby se uchránil i před všemi nemocemi, běžel ještě před východem slunce k potoku, kde se celý umyl. Hospodyně od potoka rychle utíkaly, aby stihly ještě než slunko vyjde udělat slepicím ze řetězu hnízdo. To aby nezanášely. Hospodář šel zase na pole s cepem v ruce. Chodil od jednoho rohu pole k druhému a každý třikrát cepem uhodil. Čtvrtý roh nemlátil, aby tudy mohli krtci z pole utéct. Nesměl při tom slůvkem promluvit ani se ohlížet. Také si s sebou bral rybí kosti schované od štědrovečerní večeře a sypal je do třech rohů, to aby mu krtci neryli v poli.

Hospodyně se v tento den neodvažovaly prát, protože by tak přivolaly zkázu na dobytek. Hospodář se měl vyvarovat orání a přesazování, nesměl hýbat se zemí. Ve Vortové zametli celé stavení a smetí spálili. Popel pak házeli na zelí, aby se na něm nedržely housenky. Pokud chtěli ochránit před housenkami i stromy, musel hospodář v zahradě zaklepat jedním stromem ještě před rozedněním.

Kdo prodával na Velký pátek mléko, dočkal se toho, že mu čarodějnice hnojem očarovaly dobytek a ten přestal dojit.

Někteří lidé věřili, že se v tento den otevírá země a vydává ze svého nitra poklady, které hoří modrým plamínkem. Často se je vydávali hledat.

Bílou sobotou končil čtyřicetidenní půst. Ráno se u kostela zapaloval oheň, pálil se Jidáš. Když kněz požehnal oheň, vzal si každý jeden uhlík a spěchal s ním domů. Uhel od pálení Jidáše dávali lidé za krov na půdě nebo za komín, aby do stavení neuhodilo a nezačalo od blesku hořet.

Zvony začínaly ten den zase hlasitě vyzvánět. Při prvním zvonění se měl hospodář uhodit přes kapsu, aby měl hodně peněz. Lidé se myli, aby netrpěli bolestmi. Hospodyně z Vortové začaly vymetat novým pašijovým koštětem ze stavení smetí, aby se v něm nedržel hmyz.

Všichni po prvním vyzvánění spěchali do kostela. Varhany se slavnostně rozezněly a kněz věřícím oznamoval vzkříšení Spasitele. V Kameničkách se říkalo, kdo rychle běží z kostela, bude po celý rok čerstvý.

Na Boží hod velikonoční spěchali všichni věřící do kostela, kde se konaly slavné bohoslužby. Kněz při nich světil velikonoční pokrmy. Každá hospodyně si přinesla velikonočního beránka, mazance, víno a vejce. S posvěcenými pokrmy pak lidé spěchali domů. Ve Vortové se na cestě z kostela předháněli, kdo utrhne nejdříve proutek. S ním potom vyšlehali dobytek, aby byl stále čerstvý. Kdo přišel v Kameničkách jako první z bohoslužby, měl jít hned dát seno krávám, aby hodně dojily. Potom je měl polít studenou vodou, aby zůstaly zdravé.

Ještě před obědem dal hospodář každému jedno posvěcené natvrdo uvařené vejce. Každý ho snědl, aby se tak ochránil před zimnicí a aby nezabloudil. Pokud přece zabloudil, vzpomněl si s kým vejce jedl a hned našel správnou cestu domů. V Kameničkách připravila hospodyně pro každého i kousek křenu, aby je nepálila žáha.

Na velkou neděli hospodyně vařily maso a kosti z něj schovávaly až do sv. Ducha. Hospodář pak s nimi vyháněl krtky z louky.

Děvčata si na následující den připravovala malovaná vejce pro koledníky. Barvila velikonoční vajíčka na zeleno, na žluto a nejčastěji na červeno. Aby byla vajíčka zelená, vařila se v seně. Když chtělo mít děvče vajíčko žluté, povařila ho v cibulových slupkách. Hnědá vajíčka se barvila kávovou sedlinou. Červená vajíčka se nejčastěji malovaly barvou. Zdobily se všelijakými bílými ornamenty. Ty se dělaly tak, že se místo, kde měla být ozdoba potřelo voskem nebo se na něj přiložil lísteček. Barva se pak chytila jen na zbývající části vejce. Vosk potom děvčata opatrně seškrabala a lísteček sundala. Zručnější ženy vyškrabovaly různé motivy a nápisy.

V dnešní době se vajíčka obarvují v koupených barvách a polepují obtisky  s různými motivy. Občas dívky používají voskovou techniku, nebo se snaží obarvit vejce přírodninami.

Od časného rána na Červené pondělí velikonoční se vesnicemi ozýval výskot a smích. Koledníci obcházeli s pomlázkou od jednoho stavení k druhému. Pomlázku měli upletenou z čerstvého vrbového proutí a ozdobenou barevnými pentlemi. Někteří nosili místo pomlázky osladič. Pomlázkou nebo osladičem pak šlehali děvčata, aby nebyla líná, neštípali je komáři a hlavně, aby jim vyhnali blechy. Děvčata jim za vyšlehání dávala barevná vejce a od mládenců za to dostávala marcipán.

Jen málokdy dostane v dnešní době koledník za vyšlehání vyškrabávanou kraslici. Kromě barevných vajíček dávají dívky chlapcům čokoládová vajíčka, zajíčky apod. Nabízejí nachystané chlebíčky a cukroví, a těm starším alkohol. Na velikonoční obchůzku chodí především mladší chlapci a občas i jejich otcové. Jen málo chlapců si plete svoji pomlázku z čerstvých vrbových proutků. Většinou, hlavně ve městech, si chlapci kupují již hotové pomlázky  Někteří si pletou pomlázky i z jiných materiálů např. z bužírky či papíru. Někdy přichází za děvčaty i s vařečkou ověšenou mašlemi.

Když přišel v Kameničkách první koledník s pomlázkou, půjčil si ji od něj hospodář nebo hospodyně, nesměli ji však vzít do holé ruky, a šli s ní do chléva. Tam s ní šlehali dobytek, aby nekopal, nebyl lechtivý a byl čerstvý.

Koledníci při šlehání říkali (78):

Když od samého rána na červený pondělí pršelo, hospodáři věděli, že se urodí špatné žito.

Navečer chodila mládež do hospody na tancovačku. Mládenci na ní přicházeli sami, s děvčaty chodily většinou matky. Otec s nimi ze šetrnosti nechodil, protože by musel zaplatit muzikantům pivo. Muzikanti vyhrávali na klarinet, cimbál, housle a buben. Když spustili první písničku, chasníci se podívali nebo luskli na děvčata a hned byl plný sál tanečníků. Po prvním tanci, si vybral další písničku jeden z mládenců. Nejdřív ji sám zazpíval a pak hodil muzikantům groš. Ti hned spustili a ostatní se dali do tance. Starší přicházeli       k muzice až večer. Hudebníci hráli jednu pěknou píseň za druhou, takže se všichni v kole otáčeli a veselili mnohdy až do rána.