Chotěboř
Raně barokní zámek z 18.století
okres Havlíčkův Brod

Zámek v Chotěboři byl postaven v letech 1701-1702 pro Františka Ferdinanda hraběte Kinského z Vchynic na místě původní tvrze ze 14. století. V roce 1926 zachvátil zámek požár a musel být zčásti přestavěn. Čtyřkřídlá patrová zámecká budova má mansardovou střechu a ploše členěnou fasádu. Vstupní portál je zdoben erbem a válečnými atributy. Před jižním průčelím stojí schodište s balustrádou na masívních toskánských sloupech. V nádvoří jsou pilířové arkády. Přízemí je v interiérech klenuté, v patře se dochovaly jednoduché štuky. Ve východním křídle je umístěna barokní kaple s portálem, bohatým štukovým dekorem, freskami a původním inventářem.

zachovalost:  
zámecká budova je zčásti zrekonstruovaná, zachovalý zámecký park

hodnocení:  
75%

poloha:
Chotěbořský zámek leží v dosti rozsáhlém zámeckém parku s množstvím jehličnanů a listnáčů na okraji Chotěboře při hlavní silnici směrem na Čáslav. Podél silnice se táhne vysoký zděný plot ohraničující zámecký park. Na nádvoří zámku se vjíždí velkou branou s množstvím sošek.
 
vzdálenost:
20
 
využití:
Nově opravená budova zámku slouží jako vlastivědné a historické muzeum.
 

návštěvnost:
Zámecké zahrady jsou ohrazeny vysokou zdí, jsou však volně přístupné veřejnosti. Zámek leží na okraji parku, při sypané cestě za vstupní branou. Zámek je pro veřejnost otevřen jako muzeum.
 
historie a vývoj památky:
Kdysi věnné město českých královen vzniklo na místě původní osady nacházející se na Libické stezce. První písemné zprávy o Chotěboři pocházejí ze století třináctého, kdy byla jedním ze středisek hornického podnikání Smila z Lichtenburka. Povýšení Chotěboře na město potvrzuje listina z roku 1278. Roku 1378 koupil Chotěboř Jan Lucemburský a udělil chotěbořským městská privilegia. Za vlády jeho syna Karla IV. získali Chotěbořští právo město ohradit. Chotěboř získala stejná práva jako jiná města Království českého a město bylo vyhlášeno za věnné město českých královen. Ke konci 14. století získal Chotěboř Heřman z Chroustníka sídlící na tvrzi postavené za městem neznámo kým. Poté se majitelé města střídali a za husitských bouří v roce 1421 dobyl město táborský kněz Petr Hromádka z Jistebnice a stal se hejtmanem města. K tragické události došlo, když proti Chotěboři obsazené husity vytáhlo panské vojsko. Přestože se husité vzdali, nebyl jim umožněn odchod z města. Asi 300 zajatců bylo vehnáno do tří chotěbořských stodol a zaživa zde byli upáleni. Stejně tak byl k testu smrti upálením odsouzen i Petr Hromádka a trest byl vykonán v Chrudimi. Husité se pomstili vypálením vilémovaského benediktinského kláštera. Po válkách husitských byla Chotěboř městem českým a kališnickým. V století 16. byla Chotěboř v majetku mocného rodu Trčků z Lípy. Dobu rozkvětu města přerušila doba pobělohorská a následné válečné útrapy. Trčkové upadli v nemilost císaře a jejich majetek byl konfiskován. Císař Ferdinand II. věnoval Chotěboř Jaroslavu Sezimovi Rašinovi z Rýzemberka a povýšil jej do šlechtického stavu. Pro Chotěboř nastalo neradostné období, neboť nový pán se snažil omezovat práva měšťanů a v tom pokračovali i další majitelé. Až 18. století, rozvoj řemesel a obchodu, přineslo omezení práv zámecké vrchnosti. Na místě staré tvrze dal v letech 1701-1702 hrabě Kinský postavit barokní zámek. V roce 1847 připadlo chotěbořské panství rodu Dobřenských a v jejich vlastnictví se udrželo sto let. Po více než 40 letech se Dobřenští na svůj zámek vrátili.
 
Město Chotěboř leží při silnici spojující Čechy s Moravou (Prahu s Brnem). Tato silnice vede přibližně v místech dávné Liběcké stezky, která plnila spolu se stezkou Haberskou tentýž účel. Původ jména města je nejasný. Jedna z pověstí vypráví o jakémsi Chotěborovi, který zde ve 12. století vlastnil osadu s tvrzí. První písemná zpráva o Chotěboři z roku 1265 svědčí o tom, že se tehdy v jejím okolí těžilo stříbro (to dokazují i zbytky důlních šachet severovýchodně od města). Roku 1331 se stává královským městem, kdy jí český král Jan Lucemburský udělil základní městská práva jihlavského typu. Další prvilegia získala Chotěboř od Karla IV.(od té doby platí také městský znak), Ladislava Pohrobka a Jiřího z Poděbrad. V lednu 1421 byla Chotěboř obsazena husitským vojskem vedeným táborským knězem Petrem Hromádkou z Jistebnice, jenž měl v úmyslu tu vytvořit další středisko husitského hnutí ve východních Čechách. Tento záměr byl zmařen východočeskou katolickou šlechtou a kutnohorskými Němci. Jejich vojska oblehla město a donutila Petra Hromádku vyjednávat. Husité se vzdali, když jim byl dán slib, že bude ušetřeno jejich životů. Nestalo se tak - asi 300 zajatých husitů bylo upáleno v místních stodolách (toto připomíná pomník asi 300 m od náměstí T. G. Masaryka směrem na západ). Další husité zahynuli stejnou smrtí v Loších u Čáslavi a jejich zbytek byl vmetán do kutnohorských šachet. Královským městem zůstala Chotěboř do roku 1499, kdy přešla do rukou mocného šlechtického rodu Trčků z Lípy. Po roce 1634 se v držení města vystřídala řada šlechtických rodů. V 17. století, za těžkých dob celé české země, se majitelem Chotěboře stal Rašín z Riesenburku, a tomu, stejně jako jeho synovi šlo především o vlastní prospěch. Podobně se chovala i řada dalších vlastníků, narozdíl od Trčků z Lípy, kteří o svůj majetek řádně dbali a dodržovali svá práva. Posledním majitelem chotěbořského panství byl hraběcí rod Dobřenských. Jejich potomci dnes opět žijí v Chotěboři a to v barkoním zámku. Vliv na vývoj města však neměli pouze majitelé a válečné události, ale i v dobách pokojných bývala Chotěboř pronásledována zkázou, kterou způsobuje požár. Roku 1692 shořelo 29 domů, kostel s dřevěnou věží, fara, škola a panské budovy. Roku 1740 shořelo 95 domů, o šedesát let později bylo zničeno více než osmdesát domů. jen se trochu město vzpamatovalo, opět vykupl požár v roce 1832, kdy lehlo popelem přes 130 domů. Tehdy byl zničen také městký archiv. Zmizely staré domy i podloubí, stodoly, brány i opevnění, musel být přestavěn starobylý kostel. Když se roku 1848 město osvobodilo z poddanství, už dva roky nato v něm měl sídlo okresní hejtman a byl tu i okresní soud. V roce 1871 postavená železniční trať z Pardubic do Havlíčkova Brodu, přispěla k rozvoji chotěbořského průmyslu strojírenského, nábytkářského, textilního i potravinářského.

Barokní zámek leží necelý kilometr od náměstí T. G. Masaryka směrem na sever. V letech 1701 - 1702 ho nechal vystavět hrabě Kinský, pravděpodobně na místě tvrze připomínané ještě v letech 1651 - 1654. Tato tvrz - původní panské sídlo - pravděpodobně novému majiteli nevyhovovala. O místě, kde tvrz skutečně stála, se traduje: Dospělý člověk vyjde-li z vrat zámeckých a ujde-li svých třiasedmdesát metrů, dojde na místo, kde kdysi tvrz stávala. Současný zámek je typická čtyřkřídlá budova se zdobným portálem. V zámku je umístěno městské muzeum, kde byla po dlouhá léta velká geologická sbírka z blízkého i širšího okolí Chotěboře a pamětní síň Ignáta Herrmana a Jindřicha Pruchy. Nyní tyto expozice vystřídala stálá expozice z historie Chotěboře a chotěbořského hejtmanství; nechybí zde ani úplný výčet význačných osobností Chotěboře. Ve dvou barokních sálech a na nádvoří se také uskutečňují sezónní výstavy a různé kulturní akce. Součástí zámku je i kaple zasvěcená Nejsvětější Trojici s freskami a štukovou výzdobou, kde se příležitostně slouží mše svaté. Kolem zámku byl založen anglický park s voliérou okrasných bažantů a pávů. V parku volně stojí několik soch, např. socha sv. Jana Nepomuckého, u níž se každoročne v jeho svátek slouží mše svatá. Kaštanovo-lipovou alejí, která vede zámeckým parkem, se po necelých ě kilometrech dostaneme až k hraběcí hrobce, kde je pochován i hrabě Jan Dobřenský, který se do Chotěboře po listopadu 1989 vrátil z Kanady. V zámku dnes trvale žije pouze Leopoldina Dobřenská (manželka zesnulého Jana Dobřenského).