Lichnice
Trosky raně gotického hradu z 13.století
okres Chrudim

Ostroh, který od hřebene Železných hor oddělují dvě rokle - Lovětínská a Peklo - se hodil ke zbudování původního Hradiště i pozdějšího hradu. Místu se říkalo Světlík, Světlice či Lichtenburk, a tak se jmenoval i hrad postavený ve druhé polovině 13. století Smilem z Lichtenberka, členem významného českého šlechtického rodu. Mohutná hradní zřícenina leží na návrší nad vesničkou Podhradí. Hrad odolával několikerému obléhání husitů, uherských i švédských armád. Kdysi královský hrad byl nakonec po událostech na Bílé Hoře pobořen na příkaz císaře. Dodnes zachovalé zdi hradu na návrší tvoří dominantu širokého kraje.

zachovalost:  
dobře zachované mohutné zbytky rozsáhlé zříceniny

hodnocení:  
100%

poloha:
Velká zřícenina hradu Lichnice je vidět ze všech stran již ze vzdálenosti několika kilometrů. Na výrazném kopci nad vesničkou Podhradí, po krátké kamenité cestě projdete okolo prvních zdí až se dostanete ke vstupní bráně hradu.
 
vzdálenost:
Vesnice Podhradí, 6 km jihozápadně od Třemošníce
 
využití:
zřícenina hradu je zčásti využívána jako stálá expozice, zčásti jsou jen holé zbytky stěn

návštěvnost:
návrší s hradní zříceninou je volně přístupné, vlastní areál hradu je přístupný pouze hlavní branou za poplatek
 
historie a vývoj památky:
Na místě raně gotického hradu, založeného před polovinou 13. století stávalo původně sídlo Ronoviců. Podle pověstí se toto místo jmenovalo Světlík a první skutečné zmínky o něm pocházejí již koncem 12. století. Psal se po něm příslušník rodu Smil Světlický, přítel knížete Přemysla Otakara. Jeho stejnojmenný vnuk vybudoval na světlickém hradišti kamenný hrad, nazvaný Lichtenburk neboli Lichnice.
 
Ve 14. století byl hrad přestavován, v roce 1410 se stal hradem královským. Lichnici v roce 1421 dobyli orebité a svěřili ji Janu Městeckému z Opočna, který vzápětí přešel na stranu protihusitskou. Od podzimu 1428 obléhali hrad 16 měsíců sirotci. Z té doby se zachovaly valy a příkopy obléhatelů. Roku 1469 hrad marně obléhala vojska uherského krále Matyáše Korvína. V 15. století za Trčků z Lípy byl hrad značně rozšířen, další přestavby následovaly v 16. století. V roce 1610 Lichnice vyhořela, roku 1646 byla dobyta Švédy a po skončení třicetileté války na rozkaz Ferdinanda III. pobořena. Od roku 1933 opravy a konzervační práce na zdivu prováděl Sbor pro záchranu hradu Lichnice.

Vstupní brána na východní straně hradu pochází z přestavby koncem 15. století. Půdorys hradu má tvar rovnoramenného trojúhelníka, jeho základna, obrácená k severu, má délku asi 60 m, délka areálu je přes 90 m. V severovýchodní části hradu stojí mohutná raně gotická válcová věž o průměru 12 m, která je vklíněna do hradní zdi. Vzhledem k její světlosti snad byla alespoň zčásti obytná. Zachovala se z ní jen spodní část. V jižním úhlu hradního trojúhelníku, na nejlépe chráněném místě, stál hradní palác, chráněný štítovou zdí silnou přes 7 m. Z původní stavby jsou jen trosky obvodových zdí. Tato část hradu se na počátku 16. století nejvíce přestavovala. Zde bývala i hradní studna, znovu vykopaná při opravách. Trosky další obytné budovy pozdně gotického původu, se zachovaly v severozápadní části areálu. Jiná obytná křídla z doby Trčků z Lípy byla přistavěna k severní a západní hradební zdi. Ohradní zeď obíhala kolem celého hradu, hrad chránil navíc ještě parkán, mimo to široký příkop a vysoký val při východní a západní straně. V severovýchodní části předhradí chránil hrad barbakan z 16. století. V interiérech se dochovaly klenuté stropy z doby založení a zbytky přízemních místností s gotickým a renesančním ostěním.